Má být vězení mučírna - aneb koho má Pelikán v kriminálech?

V diskusi k mé poznámce o neutěšeném stavu kriminálů, v nichž vidím určitou podobnost s podmínkami panujícími v lágru Lety, se objevily dvě věcné poznámky.

První vycházela z úvahy, že vězení by měla být ještě horší, protože mají trestance odradit od zločinů. Druhá se pak pozastavila nad tvrzením, že věznice jsou už dnes dost drahé, a tudíž zlepšení podmínek by stálo ještě více.

Nejsou známy objektivní rozbory vězněných osob, a tak většinová populace má velice zkreslené představy. Vězňové jsou nesourodou skupinou. První část tvoří normální lidé, kteří žili naprosto standardně. Chodili do práce, podnikali, starali se o blízké atp. Ti jsou v kriminále často shodou náhod, a hlavně v důsledku našeho komplikovaného trestního zákona, který umožňuje při troše zlé vůle za trestné označit cokoli. Od toho, že mladík (slečna) prodá kamarádovi trochu „marjánky“, přes dopravní nehodu po dvou pivech nebo snahu neplatit tak vysoké daně. Ze své třicetileté zkušenosti lékaře i politika jsem přesvědčen, že takových a obdobných skutků se v každé rodině dopustil alespoň jeden člen, ne-li dokonce takřka každý normální Čech. Extrémně represivní trestní zákon s gumovými paragrafy spolu s nezájmem části soudců soudit podle důkazů umocněný jejich zvláštní zálibou zavřít kde koho, vede k přeplňování věznic.

Malou skupinu tvoří lidé odsouzení proto, že existovalo veřejné (mediální) očekávání za skutek někoho potrestat. Příkladem je nejspíše odsouzení pana Kramného a třeba studenta Nečesaného. Tedy stal se šokující skutek, důkazy moc nejsou, ale je po ruce někdo, kdo se v místě nachomýtl a tudíž to udělat mohl. Jde o svého druhu justiční lynč. Podobné podmínky naplňuje vlastně i můj případ a řada podobných.

Naopak velkou skupinu vězněných tvoří větší či menší životní nešťastníci, kteří z nějakého důvodu neplatili alimenty. Mnohdy jde o dlouhodobě nezaměstnané a nezaměstnatelné, mající malou schopnost zorientovat se ve složitém společenském systému. Naivně si myslí, že pokud nevydělávají, nemusí nic platit. Stát je vyvede z omylu - zavře je. Vynuluje tím i jejich minimální schopnost si někdy najít práci a opuštěné matce s dítětem přidá k těžkému osudu i ostudu, že má dítě s kriminálníkem.

Silné zastoupení mezi vězni mají mladí narkomani. Tedy lidé s těžkou závislostí, kteří páchají stovky, možná tisíce drobných a velice otravných trestných činů. Obyvatelům po právu pijí krev, protože jim rozbijí auta, vykrádají chaty, ukradnou peněženky... Jde v podstatě o těžce nemocné, samozřejmě za nemoc si mohou sami, ale nezřídka jde o děti z normálních rodin. Jejich jedinou šancí je dlouhodobá   specializovaná léčba v detenci.

Pro všechny výše vyjmenované skupiny je české vězení nevhodné. I kdyby bylo ještě stokrát horší, tak nikoho od výše popsaných činů a situací neodradí a ničemu nezabrání. Při normálně fungujícím trestním systému by vlastně ve vězeních neměli být vůbec. Měli by být potrestáni finančními tresty, domácím vězením, nebo nucenou odvykací léčbou většinou spojenou s prací.

Zvláštní skupinu tvoří vrazi. Veřejnost opět žije v přesvědčení, že jsou to všechno „Stodolovi“. Omyl, většinou jde o tzv. „domácí zabijačky“. Vlastně normální lidé, kteří nezvládli své emoce a v hádce zabili někoho blízkého. Pak se jdou sami udat, mají výčitky a hroutí se. Ani ti si nezaslouží být „mučeni“  Pelikánovými lágry. Zavřeni samozřejmě mají být, ale v lidských podmínkách. V drtivé většině nejsou nijak nebezpeční a budete se divit - pracovníci vězeňské služby je mají nejraději, jsou totiž bezproblémoví.

Zhruba tak 20 - 30% vězňu tvoří skupina opravdu problematická a nebezpečná. Sem patří i významná část dlouhodobých narkomanů. Psychopatičtí asociálové se sklony k násilí až sadismu. Resocializovatelní jsou jen velmi obtížně a byl by k tomu potřeba speciální program zahrnující jak dlouhodobou psychoterapii, ale i pracovní terapii a programy návratu k normálnímu životu a jeho hodnotám. To české věznice neumí a ani snad umět nechtějí. Když takovým sociopatům vyprší trest, tak je náš skvělý systém vykopne na ulici a oni jsou za pár měsíců zpět za ještě horší zločiny. Před branou věznice za sebou nechávají zástupy nových zoufalých obětí. A tak pořád dokola. Těmto lidem je úplně fuk, že jsou kriminály ve špatném stavu. Dost často jsou právě oni původců průběžného vandalizmu a demolování.

Výše popsaná analýza je velkým zjednodušením komplikované situace, ale možná někoho přivede k tomu o vězeňství uvažovat i z jiných úhlů, než jsou béčkové americké filmy. A konečně k těm nákladům - 30 tisíc na vězně za měsíc. Při změně trestního zákona s masivním využitím hlídacích náramků a finančních trestů by se dal počet vězňů trvale snížit tak na 30% současnosti. Využití hlídacích náramků i uvnitř věznic a na pracovištích by také umožnilo snížit počet zaměstnanců zhruba o takových 20-30%. Zbylo by tedy skutečně hodně peněz na zcivilizování věznic a mohli bychom se alespoň trochu přiblížit rakouskému nebo dánskému standardu. To by ovšem museli ministři spravedlnosti něco dělat a něčemu i rozumět. To minimálně od ministra Pelikána očekávat ovšem nemůžeme. Od toho se dočkáme tak akorát rozumování o lágru v Letech nebo krčení ramínky, když premiér Babiš poukáže, že je u nás možné si objednat trestní stíhání a věznění. Nebo zachrání možného teroristu před americkou spravedlností a pošle ho z českého kriminálu domů mezí své soudruhy.