Pachuť

Jeden naštvaný člověk přikresloval na plakátech politikům tykadla. Možná i mně. Určitě sympatickému Ivanu Langerovi. Jeho manželka je soudkyně, a tak za to poslala karikaturistu do vězení. Vše je podle zákona zcela v pořádku. Pán poškozoval majetek - krásné plakáty politických stran. Kreslíř si myslel, že přeci za takovou věc jej v demokratické zemi nikdo soudný nemůže odsoudit. Dokázal, že nežijeme v demokratické zemi a minimálně soudkyně Langerová není vůbec soudná. Je vidět, že rodině Langerů by se dobře dařilo i v nějaké totalitní zemi, neboť filozofie nesvobody jim připadá správná. Pořádek musí být a k němu tykadla na půvabné Langerově pleši prostě nepatří.

Ničitel majetku.

Další člověk si udělal nevinnou legraci a „rozpohyboval“ panáčky na semaforech přechodů. Opět putuje do kriminálu. Poškozoval majetek města a majetek je posvátný. Alespoň některý. Zase cítím pachuť totalitního uvažování. Hoch si dovolil příliš.

Nedotknutelný majetek?

Na obou případech je zajímavé, že jsou v příkrém rozporu s tím, jak nás „stát“ chrání proti skutečným vandalům. Když vám posprejují dům, máte smůlu. Nedovoláte se nikde. Ba co víc, když vám exekutor zabaví a třeba i směšně levně prodá váš majetek, i když jste nedlužil ani korunu, tak se vůbec nic neděje. Postupoval správně, podle zákona. Zákon legitimizuje loupeže soukromého majetku. Přece chudák exekutor nemá čas zjišťovat, zda jde o majetek dlužníka či někoho jiného. Nakonec po něm nemůžeme ani chtít, aby přemýšlel, zda náhodou vůči stokorunovému dluhu nezabavuje majetek za statisíce či miliony. Takže máme recesisty v kriminálech a po ulicích běhají státem posvěcení zloději.

Pěstí od policajta a stojíš před soudem.

Jiný pán nesouhlasil s tím, že kůrovce v Národním parku Šumava zahubíme tím, že uřízneme stromy. Šel blokovat dřevorubce a jak jim stál v cestě, tak ho hromotluk v uniformě srazil na zem. Má to nahrané na kameře, naštěstí. Přesto stojí před soudem on a ne ten policajt. To asi pro výstrahu všech co by chtěli svůj jiný světonázor prezentovat nějakým obtěžujícím způsobem. Prostě když se kácí les, lítají třísky.

Všichni kradou.

K dokreslení chorobné atmosféry společnosti patří i rozpoutaná hysterie boje s korupcí. Podle průzkumů se podařilo drtivou většinu lidí přesvědčit o tom, že korupce je všude a kradou všichni. Tudíž stačí ukázat prstem a aféra je na světě. Sprostí podezřelí jsou zmanipulovanou veřejností odsouzeni a potrestáni dřív, ještě než jakýkoli soudní proces začal. Samozřejmě ne každý, jen ten, u kterého se to médiím právě hodí. Nad někým se očko přimhouří, jinému naopak pořádně naloží. Co na tom, že skutečnost může být úplně jiná. Kdo by čekal na nějaký soud, vše je přeci jasné –kradl a korumpoval, to ví každý.

Mějte strach!

V čem jsou všechny předešlé případy podobné? Přece ve snaze zasévat strach. Aby se lidé báli vyjadřovat své názory, aby se báli o svůj majetek a aby se báli na sebe nějak upozornit. Strach spouští autocenzuru. Cítím pachuť plíživého nástupu totality. Trochu optimismu spatřuji v současných protestech vysokoškolských studentů, kteří se snaží ubránit své akademické svobody a samosprávný charakter vysokých škol. Alespoň naděje, že to všichni už nevzdali.

Odpovědnost vlády?

Případy individuální perzekuce za pokreslené plakáty, za vyměněná sklíčka či za nesouhlas s kácením stromů nejsou prakticky vůbec médii spojovány s vládou. Ta však za tyto případy nese buď přímou zodpovědnost –zásah policie proti aktivistům na Šumavě, či odpovědnost nepřímou, třeba přes trestní zákon či zákon o exekutorech. V každém případě odpovědnost politickou –mlčí, a tím se nepřijatelné postupy legitimizují. Premiér Nečas a jeho ministři by se měli dnes zodpovídat za tyto houstnoucí excesy perzekuce konkrétních lidí.

Za vše mohl Paroubek, Nečas nemůže za nic?

Média však jejich zodpovědnost zdůrazňovat prostě nechtějí. Na rozdíl od doby, kdy s policejním zásahem na Czechtechu spojila premiéra Paroubka. Ten byl médiím nesympatický, a tak určitě to byl on, kdo poslal policajty krotit rozpustilé technaře. Tehdejší policejní zásah byl zcela zbytečný. Nebylo v něm však nic politického. Několik tisíc příznivců hlasité zábavy si pro svůj mejdan zabralo něčí pozemky, přičemž policejní jednotky si chtěly nacvičit rozhánění davu a pár technařů se chtělo porvat s policisty. Bránit někomu se svobodně bavit je zřejmě horší, než bránit někomu svobodně projevovat své politické postoje.

Pravicová totalita není vlastně špatná.

Jsem přesvědčen, že pokud by za vlády sociální demokracie docházelo k podobným excesům proti právům a svobodám lidí k jakým dochází dnes, tak by už většina médií hlasitě mobilizovala za okamžité svržení totalitní vlády.