Neustále pod dohledem

Když se podívám kolem sebe, mám pocit, že krůček po krůčku ztrácíme čím dál tím víc svobody. Je neustále potřeba nás chránit, jednou ve jménu boje proti terorismu, jindy zas v boji proti kriminalitě či infekčním chorobám. To je samozřejmě správné, ale záleží na míře. Mám pocit, že tato míra už byla dávno překročena, a když to trošku přeženu, bojím se, že začínáme žít v totálně profízlovaném světě.

Očipujte si nás.

Pro zastánce sledování všeho a všech by bylo úplně ideální každému z nás hned při narození implantovat čip. Tím pádem by všichni v kterémkoli okamžiku věděli, kde jsme a s kým tam jsme. V nejlepším případě by se čip doplnil kamerou, jak popisuje George Orwell ve svém díle 1984, aby na nás bylo neustále vidět, zda něco nepřekračujeme.

A bylo by po problémech.

Divím se, že policie, která, pokud jde o sledování, nezná už vůbec žádnou míru, nepřijde s návrhem, aby skutečně každý občan povinně dostal čip. Čipujeme své domácí mazlíčky, když někam jedeme. Je to báječná věc, protože, když se nám zatoulají, tak je jednoduše najdeme. Kdybychom očipovali všechny lidi hned od narození, tak bychom stejně snadno odstranili v podstatě všechny problémy. Prakticky každé dítě, které by se ztratilo, bychom okamžitě mohli najít. U každého trestného činu bychom bez problémů zjistili, kdo ho spáchal.

Mobily místo čipů.

Když se dnes v Poslanecké sněmovně projednává zákon, který umožní policii získat snadný přístup k záznamům operátorů nejen o telefonních hovorech, ale také o lokalizaci mobilních telefonů, neboli přesné údaje o tom, kde jste se v danou chvíli nacházeli, je to v podstatě strašně nedokonalé. Když totiž někdo naplánuje vážnou trestnou činnost a má všech pět pohromadě, tak si ten telefon s sebou nevezme, protože je to jakýsi čip, který má ve své kapse. Takhle chytneme pouze někoho, kdo je buď trochu nahlouplejší a nezná tyto informace, nebo to spáchá v nějakém emotivním hnutí.

Jednoduché alibi.

Někdo také argumentuje, že díky tomu můžete prokázat alibi. Na druhou stranu to ale taky může velice zkomplikovat vyšetřování. Protože právě když někdo naplánuje vážnou trestnou činnost a nechá svůj telefon někde úplně jinde, tak se naopak může ohánět tím, že nebyl na místě činu. A když je jo chytrý, tak si opatří dva tři svědky, kteří mu to potvrdí. Takže to nakonec může dokonce pomoci k neodhalení pachatele té nejzávažnější trestné činnosti.

Nadšení v ABL.

Jinými slovy, jedná se o velice snadno zneužitelný nástroj, který jistě s nadšením uvítají bezpečností agentury typu ABL, respektive bývalé ABL, neboť se v nedávné době přejmenovali. Dnes se jmenují M2. Možná to má znamenat mafie dvě. Nejspíš se Vít Bárta inspiroval novou knihou Mafie v Praze a rozhodl se udělat z toho Mafii 2, proto M2.

Vše má svoji cenu.

Pro takovéto organizace je to úžasná věc. Nedělejme si iluze, žijeme přeci v Čechách! Díky tržnímu hospodářství, které u nás bylo zavedeno na začátku 90. let s filozofií "vše má svoji cenu", jsou i veškeré informace dostupné za určitou cenu. Musíte jen vědět, kam jít, a být ochotni za to dobře zaplatit. Bezpečnostní agentury tyto informace koupí od operátorů. Čím déle to budou mít operátoři shromážděno, tím lépe pro bezpečnostní agentury. Pak už jen záleží na jejich kreativitě, co všechno tím budou chtít dokázat.

Konec nevěrám.

Můžete tím dokázat třeba různé vztahy, například nevěru manžela, či manželky. To je konečně asi nejčastější klientela všech detektivních kanceláří. Takto si budou moci detektivové ušetřit spoustu námahy. Když vám manžel řekne, že odjíždí na služební cestu do Brna, vytáhnete si záznamy o poloze jeho mobilního telefonu a ejhle! Celou dobu byl o dvě ulice vedle u nějaké slečny XY. Může se to zdát úsměvné, ale také to může mít poměrně tragické následky.

 Hlavní roli hraje čas.

Myslím, že nebezpečí ze sledování, fízlování a zneužívání těchto informací je daleko větší než potenciální prospěch, který z toho může plynout. Nepopírám, že tam určitý prospěch je, ale pouze po určitou rozumnou dobu. Proč tato data shromažďovat rok, nebo dva, když úplně stačí ponechat je několik málo týdnů a pak je zlikvidovat? Pokud někdo argumentuje tím, že je to dobré k nalezení ztracené osoby, tak tu přece hledáme bezprostředně po jejím zmizení a ne až za půl roku. S časovou délkou shromažďování těchto informací tudíž klesá jejich pozitivní hodnota, resp. využití k pozitivním věcem a naopak stoupá možnost jejich zneužití.

Další informace k prodeji.

Teď se při vyšetřování Janouškovy kauzy dozvídáme, že Bezpečnostní informační služba prodává odposlechy. Sortiment informací vhodných k prodeji se tak opět o něco rozšířil, aby si také zaměstnanci BIS mohli o trochu přivydělat. Už z tohoto důvodu necítím příliš chuť podobné nápady podporovat.