Soumrak demokracie

V demokracii patří všechna moc lidu, který si vládne prostřednictvím volených zástupců a i pomocí referend. Je mediálně módní volat po větší nezávislosti struktur státu. Nezávislosti na čem? Přeci na vůli lidu. Nezávislost je jen zástěrkou pro snahu vymanit se z kontroly lidu, tedy lidem volených demokratických struktur.

Nezávislost na volbách

Lidé mají jediný účinný a rychlý prostředek jak uplatnit svoji vůli – a tím jsou volby. Vše ostatní funguje jako doplněk či součást předvolebních mechanismů. Pokud se lidem nějaká strana či politik nelíbí, nehájí jejich postoje, nepracuje v jejich prospěch, tak si vyberou něco jiného a politik či strana dočasně či trvale končí. Strukturám, které drží určitou moc, se to nelíbí. Proč by měly dbát na vůli lidu, když oni tomu rozumějí lépe. Tak začalo sílit volání po nezávislosti.

Neodvolatelní odborníci

Mediální mainstream roky do lidí vtlouká, že politici jsou svoloč. Prostě volíte si hajzly, kteří myslí jen na svůj prospěch a na vás kašlou. Ovšem jsou tu přeci zkušení odborníci, kteří pro vás budou nezištně makat do roztrhání těla, jen jim dejte nezávislost. Nezávislost na vámi zvolených zástupcích. Taky jim dejte definitivu, tedy neodvolatelnost, ať mohou v klidu pracovat pro vaše dobro.

Vyhnout se kontrole

Kde se bere jistota, že kdo je neodvolatelný a nemusí se nikomu zpovídat, se bude chovat lépe, než politici volení maximálně na 4 roky a čelící neustálému zájmu médií i veřejnosti? Samozřejmě opak je pravdou. Kdo má jistotu neodvolatelnosti a nemusí ze své práce skládat účty, ten podléhá všem svodům mnohem jednodušeji a rychleji.

Napálit veřejnost

Přesto hoří urputné bitvy, aby byli státní zástupci neodvolatelní a nikomu se nezodpovídali.  O totéž usilují i úředníci od ministerstev až po jednotlivé obce. Zákon o státní službě, tedy zákon o jejich definitivě a nezodpovědnosti, má být jednou z vlajkových lodí boje s korupcí. Myslím si, že protimluv je zcela jasný.

Štěkají proti demokracii

Rok od roku sílí vytrvalá snaha omezit moc lidu nad sebou samým a tuto moc svěřit do rukou osvícených, nikým nevolených a neodvolatelných „odborníků“. Média si ráda říkají hlídací pes demokracie. V tomto případě většinově štěkají proti demokracii. Je otázka, proč tak činí.

Řídit soudy

Jedinou, na vůli lidu nezávislou složkou, mají být soudy. Ty mají hledat spravedlnost a neohlížet se na momentální přání lidu. To je teorie a ideál. V naší realitě je patrná snaha mainstreamových médií diktovat přímo rozsudky. Zde tedy nejde o snahu prosadit názor většiny lidí, ale podvolit se vůli nejsilnějších médií.

Názory médií nemusí být názor společnosti

Dalším fenoménem je snaha zaměňovat většinový názor médií za převažující postoj celé společnosti. Několik desítek novinářů a editorů vytváří často dojem, že nemluví za sebe, ale za drtivou většinu lidí. To mnohdy není vůbec pravda. Nedávno jsme to mohli vidět při volbě prezidenta republiky. Kdo věřil médiím, ten by vsadil na výhru Karla Schwarzenberga. Názor většiny voličů byl však jiný.