Uříznout si vlastní hlavu

Rozklad politiky, co u nás právě probíhá, je nevídaný. Vláda nedostane důvěru, tudíž vládnout nebude. Poslanecká sněmovna se bude držet s presidentem v klinči a jejich síla se tak vynuluje. Stojednička možná existuje, ale bude asi na dlouho na nic. A je vratká.

Dilema pro ČSSD

Sociální demokracie je v situaci, která vypadá tak, že cokoli udělá, prohraje. Nejhorší, co ji může potkat, je nepravicová vláda do řádných voleb, nebo pravicová vláda, co se poučila z hrubých chyb Nečaso – Kalouskova vládnutí. Jediné, o co se Bohuslav Sobotka může pokusit, je přemluvit presidenta, aby mu dal další pokus o sestavení vlády. Je to vabank a asi by to v řádných volbách sociální demokraty poškodilo, ale aspoň by se o něco pokusili.

Zázrak znovu nebude

Aby na tom sociální demokraté neprodělali, museli by zkusit zopakovat zázrak Jiřího Paroubka, co se mu podařil po Grossově Waterloo. Tedy razantní způsob vládnutí, jehož cílem by bylo uklidnění a stabilizace zhysterizované společnosti. Mám obavu, že na to dnes nikdo ve vedení sociální demokracie nemá odvahu a schopnosti. Jde o náročný riskantní podnik.

Nedělat nic a čekat

Sociální demokracie tak bude dál rozpačitě přešlapovat na místě a čekat asi na další nevýhru v řádných volbách. Na nic jiného nemá schopnosti. Navíc jsou rozkládáni strachem z policejního puče, který se nemůže vyhnout dalším lidem z ČSSD. K tomu Damoklův meč mého procesu, který do scénáře puče taky patří. Před tím vším bude vedení ČSSD strkat hlavu do písku a opakováním frází o nezávislosti represivních složek se těmto budou chtít vlichotit a myslí si, že si podlézáním koupí beztrestnost. To dělal Nečas, a jak dopadl.

Naděje pro lidi a zastavit puč

Co by vlastně taková dočasná vláda měla udělat? Především dát lidem naději, že se jim velmi brzy začne dařit alespoň trochu lépe. Druhým krokem je razantně zastavit destrukci struktur státu policejními komandy. Nejde jen o kausu poslanců, ale o další méně známé kausy, kterými policie likviduje podnikatelskou sféru. Vůbec nemyslím nějakého Rittiga a Janouška, ale třeba i kausu Kladrubského hřebčína a jemu podobné.

Přijdeme o peníze z EU

V těchto kausách, bez většího zájmu, končí vrcholní manažeři ve vazebních věznicích a zásahy policie ohrožují další existenci mnohých firem. V kombinaci s hospodářskou krizí to může mít pro ekonomiku zničující důsledky. Spolu s nepružným zákonem o veřejných zakázkách to v první řadě způsobí, že naše zem nebude schopna využít dotace z EU a podstatnou část jich vrátí.

Paralýza společnosti

Přechodná vláda Jiřího Rusnoka a následující možná vláda Bohuslava Sobotky, by měla veškerou energii věnovat na smysluplné vyčerpání evropských dotací. Jde o ohromné prostředky, které jsou v ohrožení a nikoho to nevzrušuje. Druhým úkolem je vrátit policii a prokurátorům roli, která jim ve svobodné zemi náleží. Jinak nebude žádná vláda a sněmovna řešit jiné problémy, než další kriminalizaci kde koho a současná paralýza se stane trvalým stavem s katastrofálními důsledky.

Jsme za hlupáky

Média zajímají policejní razie a kriminály, tak i politici řeší jen skandály, tedy vlastně své vlastní přežití v dešti policejních kulek. Na řízení země pak schází jakákoli energie a čas. Republika se tak propadá dál do neprosperity  na ni navazující chudobu. Tento, v současnosti klíčový problém, média nezajímá. Jsou fascinována krvavým divadlem s názvem boj s korupcí. Tento tyátr lidí zavíraných do kriminálů a manévry zakuklenců nejenže nezlevní ani „chléb či elektřinu“, ale v přímém důsledku prohloubí hospodářský zmar země jako následek destrukce politických a ekonomických špiček. Takto škodit sami sobě snad dokážeme jen my, Češi. Většina našich zahraničních sousedů se nám směje. Takové hlupáky aby široko daleko pohledali.