Planou hranice

Petr Nečas označil fanatiky z represivních složek za inkvizici proti korupci. Nadsázka vyslovená v pochopitelném afektu člověka, který se stal terčem této inkvizice. Navíc člověka, který ji pomáhal stvořit a netajil své uspokojení, když upalovala čarodějnice od sousedů. Když upřela oči (uši?) do jeho ložnice pochopil zhoubnost.

Zlé dobro

Inkvizice byla skálopevně přesvědčena, že páchá dobro a chrání společnost od toho největšího zla. Vše probíhalo podle zákonů a pravidel. Formálně to bylo dokonalé, cílem byla lepší společnost, výsledkem zdecimovaná společnost a nezměrné utrpení. Dnes si říkáme, že naši společnost nemůže něco podobného postihnout. Omyl. I dnes máme falešné nepřátele, fanatizující kampaně a úporné nadšence, co pod hesly záchrany společnosti likvidují konkrétní lidi. Dnešními temnou silou se stala korupce. Všichni vědí, že je všudypřítomná a může za naši neprosperitu.

Nehospodárnost

Často se směšuje nehospodárnost s korupcí. V evropských podmínkách je nehospodárnost mnohem významnější faktor neprosperity společnosti, než korupce. Korupce může být motivátorem nehospodárnosti, ale mnohdy je nehospodárné chování jen výsledkem pohodlnosti, hlouposti, naivity či prosté lidské chyby.

Razie

Média jsou roky plná kauz o tom, jak nehospodárně se vyhazují veřejné peníze. Nakoupí se Casy, zavede IZIP, nejdražší ozvučení z dílny PROMOPRO, ale i tisíce neviditelných IT projektů na každém úřadu – od městečka po ministerstva. Za všechny vzpomeňme registr vozidel či sociálních dávek. Lidé se diví, zlobí, to přece není samo sebou. Za tím vším musí být korupce. Tak se vyšetřuje, přešlo se k raziím a sledování. Podivných kauz neubývá a ani neubude, pokud nepochopíme, že plošné nehospodárnosti nezabrání ani odposlechy, kriminály, inkvizice.

Sami děláme chyby

Boj s nehospodárnostmi je totiž nikdy nekončící, vytrvalý proces hledání nejefektivnějšího řešení. Sáhněme si sami do svědomí. Umíme se my sami doma chovat hospodárně? Nakoupíme vždy to, co skutečně potřebujeme a v nejlepším poměru ceny s kvalitou? Kolikrát v životě jsme vyhodili své peníze za zbytečný, nekvalitní krám, koupili si nechutné jídlo, shlédli pitomý film a zaplatili špatnému opraváři. Neexistuje člověk, co by něco takového neudělal. Po úřednících a politicích chceme dokonalost. Ta však neexistuje. Přesto toužíme po obětním beránkovi.

Srovnávat a porovnávat

Vlastně jediným odzkoušeným modelem na snižování nehospodárností je metoda srovnávání, tedy moderně benchmarking. Chci postavit dálnici, podívám se, za kolik ji postavili u sousedů. Potřebuji nový registr? Ověřím si, co používají okolo. A co za to dali. V Německu mají státní srovnávací tabulky cen stavebních prací. I u nás takové tabulky existují, ale málo se používají. Nevyřeší to vše, ale pomůže to zamezit největším excesům. Je to však mravenčí a neviditelná práce. Nic pro inkvizitory.

Rána kladivem strojek nespraví

Novodobí inkvizitoři a inkvizitorky milují akci. Rádi se vidí v televizi. Cítí se jako spasitelé, nositelé dobra, potřebují obdiv mas. Tak pořádají on-line razie, divadelní zatýkání, vláčení v řetězech. Čím víc ponižují, tím víc mají radost. Pokud se setkají s kritikou, tak se semknou a jsou ještě sveřepější a úpornější. Bojují za lepší společnost, za lepší lidi. Přitom jejich zásahy mají zničující ekonomický dopad.

Plýtvání lidmi

Nemá cenu ani počítat, co vše musí stát ty odposlechy, sledování a razie. I když jde o miliony, možná desítky milionů, tak jde o drobné. Horší je sekundární dopad. Každá taková razie ve firmě znamená konec firmy, nebo minimálně její závažné ekonomické problémy. Vše provázeno propouštěním lidí, neplacením úvěrů a řetězovým přenosem na další subjekty. O zničených životech mnoha lidí a jejich příbuzných ani nemluvě. Pohrdání lidským kapitálem je šokující a připomíná primitivní „ nás mnógo“.

Brusel se raduje

Pokud se zásah inkvizitorů týká i dotací z EU, pak výsledkem je minimálně dlouhodobé pozastavení a nejrůznější krácení. Toto nastává i v případech, kdy se následně nic nezjistí, nebo se zjistí banalita. Tak třeba díky milionové chybě či deliktu, republika přijde o miliardy. Pro unijní orgány je řádění inkvizice vhodnou záminkou, jak nám dotace sebrat.

Prevence, ne represe

Teď si mnoho lidí řekne, ale nemůžeme nechat věci bez vyšetření. Racionální cesta je v prevenci. V co nejdůslednější průběžné kontrole čerpání dotací z EU. Kontrola identifikuje chyby a ty se odstraní. Policejní razie je zemětřesení či požár, co vše zničí a není už co odstraňovat a opravovat. To je konec, který zaplatíme my všichni svojí životní úrovní tak, jak naši předci dopláceli na decimaci společnosti v čarodějnických procesech.