Po nás potopa

Opět jsme byli svědky dalšího dějství mediálního divadla - jak represivní složky chrání EU před rozkradením. Tentokrát jde o Ústecký a Karlovarský kraj a řadu politiků z ODS a ČSSD.

Divadlo bylo méně spektakulární než mé vláčení v řetězech chodbami Sněmovny obsazené těžkooděnci, ale režisér a scénárista se zdá stejný. Jak jinak si vysvětlit mediální produkci vrchní státní zástupkyně Bradáčové.

Mluvčí                                                                                                                                                                                           

Dodnes si většina lidí, díky médiím, myslí, že ona vše řídila v tzv. kauze Rath, přitom ve skutečnosti nebyla ani v jedné fázi dozorující státní zástupkyní, tedy tou osobou, která ze zákona řídí vyšetřování. Tehdy zastávala funkci mluvčí na Ústeckém státním zastupitelství a tak se dá pochopit, že byla u mediálně atraktivní kausy vidět.

Touha být vidět

Dnes je vysokou státní úřednicí kontrolující státní zástupce z celých Čech. Ze zákona je další instancí, která kontroluje úkony podřízených. Touha být mediální hvězdou je asi víc než zákonné povinnosti. Tak zase všechny informace v aktuální kauze hejtmanky Vaňhové a senátora Nováka sdělovala národu ona.  V normální zemi, kde lidé vykonávají své funkce, jak mají, by to bylo nemyslitelné.

Porušování zákona

Vrchní státní zastupitelství má, nebo by mělo mít svého profesionálního tiskového mluvčího. Ten má informovat veřejnost jak se tomu děje i u soudů všech instancí. Vlastní státní zástupce má být objektivní a má sbírat, podle zákona, důkazy jak v neprospěch, tak v prospěch obviněných. Pokud se mediálně angažuje jen na straně zasahujících policistů, pak jej těžko brát jako objektivního zástupce státu. Proto není ani dobře, aby přímo v médiích vystupoval dozorující státní zástupce, ale tím Lenka Bradáčová opět není. Je jeho přímou nadřízenou. Těžko lze od ní čekat nestrannou kontrolu postupu policie a podřízených, když se sama aktivně mediálně angažuje a to jednoznačně na straně zásahu.

Komu to slouží

Zjevné profesionální selhání, kdy vysoká státní úřednice neustojí svoji touhu po zviditelnění, však nikoho nezajímá. Její nadřízený -  Zeman mlčí. Ministr spravedlnosti taky mlčí. Jeho straně aféra totiž vyhovuje a její medializace ještě víc.  ANO totiž na věch těchto kauzách politicky vydělává. Konečně cirkus okolo případu „Rath" pomohl stvořit hvězdu Andreje Babiše. Na otázku - komu to posloužilo (poslouží) - odpověď známe.

EU peníze sebere

Ještě jeden dopad má mediální cirkus. EU nám nejspíš sebere těch 14 miliard z údajně zmanipulovaných zakázek. Vždy, když policie a státní zástupci ve snaze být slavní zveřejní ohromující částky, které byly „EU ukradeny", tak EU logicky reaguje, že dotace nevyplatí, nebo je chce zpět. V mém případě na to doplatilo mnoho užitečných projektů, přitom vlastní vyšetřování zjistilo, že škoda nikomu nevznikla a „EU nebyla okradena" ani o korunu. Po těch letech to však nikoho nezajímá. Prostě naše republika o peníze nenávratně přišla.

Jsme zase za pitomce

Vedení státu by se mělo ptát, zda zásahy represivních složek a jejich divadelní prezentace v médiích republice prospívají, nebo jí škodí. Objektivní data ukazují, že škody napáchané neprofesionalitou represivního aparátu jsou neskonale vyšší, než to čemu případně měly zabránit. Mnout ruce si mohou akorát byrokrati v EU. Češi jsou tak pitomí, že jim dávají záminky k zadržování a nevyplácení miliard.