Jak neprohrát další volby

Po volebním fiasku ČSSD zaznívá mnoho rad, co by tato strana měla dělat (neměla dělat), aby nedopadla stejně špatně i ve volbách parlamentních.  

.  K tomuto „bazaru“ nápadů bych chtěl trochu přispět i já jako člověk, který před pár lety dostával mimořádně vysoké počty voličských preferenčních hlasů a stál v čele kandidátky kraje, o kterém tehdejší předseda Paroubek mluvil jako o místu, kde nemáme žádnou šanci vyhrát. To připomínám jen jako vysvětlení, proč si troufám vůbec něco radit.

Čeho se musí ČSSD vyvarovat:

1. prosazování nápadů typu inkluze ve školách a povinné maturity z matematiky a podobně - inkluzi odmítá většina rodičů, ale i vesměs všichni učitelé a jde o typický úkaz úřednické autokracie, kdy je pácháno takzvané dobro proti vůli a názoru drtivé většiny. Stejné je to s maturitou z matematiky, o které si nesmyslně aparát myslí, že zvýší zájem o obor, přitom pravý opak je pravdou.

2. navrhování dalších zákonů a  novelizacích - v záplavě nových zákonů a jejich neustálých novelách se nikdo nevyzná. Vedou k naprosté právní nejistotě, umožňují bující úřednickou zvůli a ničí společnost vleklými soudními spory. Lidé jsou z toho znechuceni a mají pocit, že parlament je k ničemu.

3. podpory přílivu nekvalifikovaných pracovníků ze zahraničí  - masové vpouštění nízko kvalifikovaných pracovních sil vytváří tlak na mzdový dumping a udržuje negativní stav, kdy fungujeme jako levná montovna. Zvláště lidé s nižší kvalifikací se tím cítí ohroženi.

4. servilitě vůči současnému vedení EU - dnešní elity EU se odcizily voličům, vyžívají se v tvorbě komplikovaných řešení bezvýznamných banalit a přitom přehlížejí skutečně vážné problémy. Voliči čím dál víc vnímají nefunkčnost struktur současné EU.

5. podpory investic do oblastí s nízkými požadavky na kvalifikaci pracovní síly (sklady a montovny) a s vysokou zátěží životního prostředí (chemický průmysl, výroba hnojiv, některé druhy zemědělské produkce - řepka, metalurgie, těžba surovin atp.)  - vede to k nedostatku pracovních sil a tlaku firem na jejich dovoz. Vzdělanější voliči vidí negativní dopady ve formě ničení životního prostředí a zátěže infrastruktury.

6. zvyšování míry sledování a udavačských praktik ve společnosti (růst počtu kontrol, odposlechů, udavačské praktiky,...) - míra osobní svobody je důležitým prvkem kvality života jednotlivce. Lidi nemohou spokojeně žít, pokud je neustále někdo sleduje, udává a šikanuje a strana, která to podporuje s postupujícím časem budí rostoucí odpor, zvlášť u střední třídy a mladých lidí.

7. sporům s důležitými skupinami obyvatel jakými jsou třeba lékaři, zdravotní sestry nebo umělci. Tyto skupiny ovlivňují veřejné mínění a i proto s nimi musí mít politická strana přátelské vztahy a vycházet jim vstříc.

8. podléhání momentálním mediálním tlakům - média často nereprezentují názory většiny lidí (už vůbec ne voličů ČSSD), ale zobrazují postoj jednoho novináře, nebo určité uzavřené skupinky příslušného média. To co se „píše“ sice lidi ovlivňuje, ale nelze přesně určit jakým způsobem. Politici si mají vybudovat svůj vlastní kanál na zjišťování postojů voličů (kvalitní sociologická agentura) a nepapouškovat to, co si kde momentálně přečetli, nebo slyšeli.

9. nejednoznačných (bezvýrazných) vystoupení k chybným postojům politiků z jiných stran. Třeba pokud nějaký politik odmítne přidat důchodcům, zrušit zdanění výsad, nebo zvýšit peníze pro zdravotnictví je nezbytné jasně a srozumitelně to systematicky kritizovat a jednoduše vysvětlit proč je to špatně. Nebát se investovat čas a prostředky strany  a vlastními kanály (inzerce atp.) informovat voliče.

10. podpory projektům, které budí rozpaky, nebo i odpor významné části lidí - jde například o rozšiřování atomových elektráren (Temelín), nebo o tanečky okolo krachujících soukromých dolů (finanční pomoc prodlužující agonii), případně nadšení z chystaných čínských investic (přitom se neví, oč přesně půjde a zda budou k něčemu dobré).

11. chování, které vypadá jako servilita vůči nějaké mocnosti - například „aféra“ okolo dalajlámy vyvolává dojem, že je ČSSD servilní vůči Číně, což ve veřejnosti potvrzuje názor, že je vedení strany slabé. Projevy slabosti voliči nesnášejí.

Co má ČSSD prosazovat:

1. nepřijímání muslimů a odmítnutí islámu jako netolerantního náboženství potlačujícího lidská práva a svobody - z ČSSD toto občas zaznívá, ale nedůsledně a někdy je z toho cítí vyhýbavost, ambivalentnost. Lidé musí vidět, že to vedení ČSSD myslí naprosto vážně a neustoupí.

2. snížení daní zaměstnancům, OSVČ a firmám do obratu 10 mil. ročně - jde o konkrétní podporu těch co pracují a vytvářejí hodnoty.

3. citelné zvýšení daní oligopolům a firmám nad stanovený roční obrat (např. nad 1 miliardu) - jde o energetické giganty, síťové podniky, banky atp. Ročně z ČR odvezou stovky miliard svých zisků. Jde o podniky, které nemohou ze země zmizet do míst s nižšími daněmi a navíc málokde jsou zdaněni tak málo jako u nás. Tímto krokem by stát získal okamžitě desítky miliard navíc.

4. rychlý  až okamžitý  daňový odpis investic firem do výzkumu, ochrany životního prostředí, turistického ruchu a nejnovějších výrobních technologií u vybraných výrob (např. do plně robotizovaných výrob, výroby technologických novinek - auta na nové pohony...).

5. daňový odpis investic malým a středním firmám do nemovitého majetku a investic vytvářejících nová a kvalitní pracovní místa, nebo rozšiřujících služby a produkci.

6. investiční pobídky pro výzkumné a kulturní instituce k získávání kvalifikovaných zahraničních pracovníků se záměrem z Česka vytvořit cílovou destinaci vědců a umělců.

7. zřízení státem vlastněné banky např. na základě sítě poboček České pošty, která bude půjčovat s nulovým úrokem lidem do 35 let na zajištění bydlení, dále začínajícím podnikatelům ve vybraných oblastech na rozjezd jejich aktivit, firmám na nejnovější robotizované technologie, na výzkumné projekty, na ochranu životního prostředí.

8. aplikaci systému EET jen na podniky s obratem vyšším než 2 miliony ročně - je neekonomické a šikanující zatěžovat drahým a komplikovaným systémem malé podnikatele. Nadnárodním gigantům dává stát miliardové daňové úlevy a květináře s pekařem bude dusit kvůli stokorunám.

9. snížit zdanění těm firmám - podnikatelům, kteří na částečný úvazek zaměstnají důchodce a studenty. Těmto skupinám snížit na minimum odvody z jejich mezd z částečných úvazků - jde o podporu aktivního zapojení skupin obyvatel žijících ze sociálního systému.

10. omezení moci represivního (i úřednického) aparátu tak, aby společnosti prospíval a ne ji kanibalizoval. Represivní systém v první řadě musí chránit životy a druhotně majetky. Základním hlediskem má být zabránění vzniku škody. Represivní složky si zvykly dělat vlastní politiku a jejich činnost někdy sama o sobě způsobí mnohem větší škody, než které hrozí z jimi stíhané činnosti. Vedle mediálně známých kaus jde i o stovky případů likvidace podnikatelů a firem na základě nesmyslného, nebo přehnaného pronásledování a kontrol.

11. rychlé rozhodování soudů v oblasti hospodářského a majetkového práva - sama ČSSD zažívá, co způsobí dlouho se vlekoucí majetkový spor o Lidový dům.  Jde o ohromné škody a to jak pro žalujícího, tak pro žalovaného. Systém by měl zajistit pravomocné rozhodnutí v této oblasti v horizontu měsíců.

12. přesun sociálních dávek směrem k důchodcům a matkám s dvěma max. třemi dětmi - nyní se vymýšlí další dávky (dávka pro lidi pečující o nemocné, zbytečně vysoké příspěvky na bydlení...), prosazuje se placení prvních tří dnů v nemoci, přitom to není vnímáno jako zásadní problém.  Jako problém jsou vnímány naopak nízké důchody a nízká podpora rodin (samoživitelek) se společensky prospěšným počtem dětí (tj. 2-3).