Jsme ekonomická kolonie

Zpráva o růstu hospodářství potěší. Dobrá zpráva by však neměla zcela překrýt skutečnost, že samo číslo růstu neznamená nic.

Dobrá zpráva

Médii prezentované údaje o hospodářství vypovídají málo o tom, co je nejdůležitější. Nejdůležitější zprávou je, zda se většině lidí žije alespoň o něco lépe. Musíme konstatovat, že subjektivně ano, neboť ztratili „psychologické okovy“ pocitu ohrožení, že je špatně a oni musí škudlit. To bylo asi to nejhorší, co vnesla do společnosti vláda Petra Nečase a Kalouska.

Peníze jsou pohonem

Zjednodušeně řečeno je hospodářství státu stroj, který se musí neustále  hýbat. Peníze jsou jeho pohonem.  Pokud lidi vystrašíte tak, že přestanou utrácet a investovat, tak se začne stroj zpomalovat. Moudrá a prozíravá vláda nešíří mezi lidmi pesimismus, ale rozumný optimismus. V tom je potřeba současnou vládu pochválit. Samo o sobě to však dlouhodobě nestačí.

Spokojenost

Hospodářský růst nemusí vždy znamenat dobrou zprávu. Tou je jen tehdy, pokud jeho výsledkem je o něco spokojenější většina obyvatel. Osobní spokojenost je věcí multifaktoriální a navýsost individuální. Rozumná vláda zaměří své aktivity na oblasti, které ve většině lidí vyvolávají pocit spokojenosti.

Přejeme si zdraví

U všech příležitostí si přejeme „hlavně zdraví“ to proto, že víme, že jak není zdraví, tak se vytrácí i pocit štěstí. Proto prozíravá vláda investuje do oblastí, které zdraví uchrání, nebo obnoví. Jde především o čistý vzduch, kvalitní vodu a zdravé potraviny. V druhé řadě o dobrý zdravotnický systém. Dlouhodobě mají naše vlády v obou oblastech co dohánět.

Neříká se pravda

Například fotovoltaiku se podařilo naprosto zdiskreditovat neustálým omíláním, jak je z ní drahá elektřina, ale zcela zmizelo odborné posouzení, o kolik tento druh výroby energie snižuje koncentrace různých toxických látek a prachu v okolním vzduchu například oproti spalování hnědého uhlí. Stejné otázky si můžeme klást třeba ve srovnání kvality pitné vody a používání umělých hnojiv, pesticidů a herbicidů. Média nejsou schopna o vyvážený přístup.

Kolonie

Růst hospodářství je pozitivní jen tehdy, pokud především nezhoršuje životní prostředí. Je-li provázen tím, že obyvatele postupně intoxikuje, pak je lépe takový růst vůbec nemít. Navíc v situaci, ve které se nalézá naše zem. Skoro se nemluví o tom, že jsme vlastně kolonií. Levná pracovní síla v nezdravé práci vyrábí, co se vyveze, ale co hůř závěrem se odveze  veškerý zisk a nám z toho zbudou především negativa.

Co s tím?

Zamořujeme si životní prostředí, tedy „trávíme sami sebe“, ničíme se při nezdravé práci za malé platy. Zásadní otázka pro Sobotkovu vládu by měla znít: Co se s tím dá dělat? Hledat odpověď na tuto otázku je úkol právě pro období, kdy ekonomika roste. Řešení existuje, ale je v rozporu se zájmy ekonomických kolonialistů.

Život kolonialisty

Téměř každý kolonialista, chce svoji kolonii trvale a pořádně dojit. Je mu jedno, jak žijí domorodci. On žije někde jinde, ve svém vlastním ráji s čistým vzduchem, vodou, v krásném harmonickém prostředí, kde nečoudí komíny a nehyzdí betonové haly. Kolonialisté mají dost peněz na to, aby dokázali usměrňovat národní vlády tak, aby kolonie spravovaly v jejich zájmu a k jejich ještě většímu prospěchu. Současně jedinou možnou protiváhou těmto globálním ekonomickým kolonialistům jsou právě národní vlády. Musí se však najít někdo, kdo se nebojí hájit zájmy svých spoluobčanů.

Vydojeno 500 miliard

U nás to zatím nevypadá, že by se někdo vzepřel. Média jsou slepá, nebo hloupá, nebo koupená a tak na řešení netlačí. Žijí si svým světem pseudoproblémů, malicherností a pomluv. Proto se třeba všichni budou dohadovat nad pokladnami pro živnostníky, co v nejlepším případě přinesou ročně dvě miliardy, ale takřka bez povšimnutí ročně z naší koloniální země odteče zhruba 500 miliard.

Předurčeni k chudobě

Označit trafikanta, hostinského a holiče za zloděje je však bezpečné. Postavit se kolonialistům vyžaduje velkou odvahu a tu u nás nikdo nemá. Proto se stále znovu a znovu budeme po čase divit, proč ani pěkný hospodářský růst neznamená i růst životní úrovně a blahobytu většiny a je provázen mnoha negativními jevy, jakými je nárůst emisí, prachu, hluku, ničení naší země příšernými stavbami. Jsem zvědav, zda tuto další šanci opět promarníme, jako se nám to v posledních 25 letech podařilo několikrát.

Výzva pro premiéra Sobotku

Média se věnují dětinskému problému, co psal či nepsal premiér na svém mailu, místo toho, aby se ho ptala, jak chce udržet významnou část ze stovek miliard mizejících z naší země. Proč třeba nezavede další daňové pásmo pro globální oligopoly, proč nepřijde s návrhem, aby se vyplatilo peníze investovat do kvalitních projektů  zde a ne je odvážet.